Leoš Janáček (1854–1928): Smyčcový kvartet č. 1 „z podnětu L. N. Tolstého Kreutzerovy sonáty“
Bohuslav Martinů (1890–1959): Serenáda pro dva klarinety, housle, violu, violoncello, H. 334
Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791): Kvintetní věta F dur pro klarinet, basetový roh a smyčcové trio, KV 580b (Anh. 90)
Joseph Haydn (1732–1809): Smyčcový kvartet č. 5 D dur „Skřivánčí“, Hob.III:63, op. 64
Felix Mendelssohn (1809–1847): Koncertantní kus č. 2 d moll pro klarinet, basetový roh a smyčce, op. 114
Nespoutaná energie předního smyčcového kvarteta se v programu skladatelských velikánů snoubí s proudem barev nástrojů dvou špičkových profesorů klarinetu. Od lašského rodáka a jeho vášnivě dramatického smyčcového kvartetu se přenesou k plnému vyznění dvou klarinetů v novodobém díle, v protikladu k tomu i v klasicistní půvabné Kvintetní větě pak v obsazení klarinetu a basetového rohu. Od skřivánčího kvartetu vzlétnou v celém obsazení, kdy se jejich témbry rozezpívají v Mendelssohnově romantickém kusu.