The post Česká hudba v novém světle strunami Jany Bouškové a Minji Stojanović appeared first on Hudební výlety.

Hudební výlety zůstanou i v roce 2026 věrné snaze vyvážet koncertní hudbu z tradičních sálů a zasadit ji do prostor, které samy vyprávějí příběh. Výrazná část programu se nově odehraje ve Frýdku-Místku, jak portál KlasikaPlus.cz již dříve informoval ZDE, koncerty však budou rozprostřeny i do dalších lokalit regionu, od centra Ostravy přes Kopřivnici a Kunín až po Hukvaldy či Brušperk.

The post Hudební výlety 2026. Baroko v kostelích, šansony v industriálu a klasika na zámcích appeared first on Hudební výlety.

Cyklus zámeckých koncertů ve Frýdku-Místku nabízí celkem čtyři koncerty, na které mají návštěvníci již nyní možnost zakoupit abonentní vstupenku v režimu čtyři plus jedna zdarma. Prodej předplatného je spuštěn v těchto dnech, aby bylo možné darovat pod stromeček neobyčejné zážitky. Roční abonmá, zahrnující vstup na všechny uvedené koncerty, lze pořídit za zvýhodněnou cenu 900 Kč, přičemž senioři, studenti a držitelé průkazu ZTP mohou využít sníženého vstupného ve výši 600 Kč. K nákupu abonentní vstupenky navíc posluchači získají festivalové CD.

The post Hudební výlety 2026 nabízí další abonentní cyklus na zámku Frýdek appeared first on Hudební výlety.

The post Hudební výlety 2026 appeared first on Hudební výlety.

The post Mozart a Haydn tak, jak je slyšíme zřídka. Večer Markéty Cukrové a Miroslava Sekery appeared first on Hudební výlety.

The post Hudební výlety jako kulturní mise. Viaggio Musicale v Kuníně appeared first on Hudební výlety.

The post Jiří Vodička a Martin Kasík v harmonickém dialogu appeared first on Hudební výlety.

The post Oheň v duši, oheň v tónu. Hudba jako most mezi emocí a řádem appeared first on Hudební výlety.

The post Hudební výlety roku 2025 odstartují ve Frýdku-Místku. Pořadatelé představují i nové webové stránky appeared first on Hudební výlety.

The post Hudební výlety 2025 startují s talenty mladé generace abonentní cyklus na zámku Frýdek appeared first on Hudební výlety.

The post Barokní souzvuk v adventní atmosféře. Ensemble Inégal a Loutna česká appeared first on Hudební výlety.

The post Neopakovatelné Plaisirs de Musique v kopřivnickém muzeu appeared first on Hudební výlety.

The post Velkolepá oslava komorní hudby appeared first on Hudební výlety.

The post Barokní hudba rozjasnila kostel v Orlové i za nepřízně počasí appeared first on Hudební výlety.

The post Znějící zámky, kostely i ostravský důl při Hudebních výletech SHF appeared first on Hudební výlety.

The post Poslední kRok za kRokem na Hudebních výletech appeared first on Hudební výlety.

Uplynula jedna lidská generace a české publikum si Zelenku, Bacha, Händela či Vivaldiho ve zvuku moderních nástrojů již v podstatě nedokáže představit. Dvořáka hrají se starými nástroji a jejich kopiemi Marek Štryncl i Václav Luks. A poučená interpretace staré hudby klepe na vrata Janáčkovy a Martinů hudby. Za poslední čtvrtstoletí od Norringtonova (1996) a Harnoncourtova (2001) vystoupení na Pražském jaru se vkus, nároky a znalosti českého publika radikálně proměnily, ať již směrem do hudební minulosti, nebo přítomnosti. Naprosto zásadním způsobem se na této edukaci a kultivaci domácího publika podílel Svatováclavský hudební festival, který letos oslavil dvacet let trvání. Zářivými svíčkami na narozeninovém dortu jubilejního ročníku se stala dvojice koncertů ve farních kostelích ve slezském Hlučíně a moravské Staré Bělé na předměstí Ostravy (recenzuji reprízu 23. 9. 2023). Pořadatelé k nim pozvali soubor nejpřednějších domácích instrumentalistů ze světa staré hudby nazvaný AD HOC v čele s koncertní mistryní Helenou Kornfeld Zemanovou a legendárního francouzského violoncellistu, dirigenta a pedagoga Christopha Coina, žáka a uměleckého partnera Harnoncourtova, Jordiho Savalla či Christophera Hogwooda.

Kdo z posluchačů očekával v přítomnosti francouzsko-švýcarské hvězdy hudební scény autentické provozovací praxe sázku na jistotu a dramaturgickou klasiku, byl zklamán. Půldruhé hodiny trvající večer totiž náležel tvorbě neapolského baroka v podobě hned pěti koncertů pro violoncello s doprovodem smyčců a basso continuo, a to z dílny rovnou čtyř autorů jedné umělecké generace narozené v rozpětí pouhých deseti let 1684–1694. Festivalová dramaturgie tak potvrdila pověst neutuchajícího hledačství, experimentování, laborování, hloubání a kutání, což jsou aktivity vlastní ostravskému regionu na moravskoslezské hranici po staletí. Úvodem večera, během něhož všichni jmenovaní umělci doslova neodešli z improvizovaného pódia v oltářním prostorou pozdněbarokního kostela sv. Jana Nepomuckého (pro barokní repertoár jak příznačné zasvěcení!), zazněl čtyřvětý Koncert F dur Nicola Fiorenza (1686–1768). Hned úvodní kompozice dramaturgicky koncentrovaného a na hraně určité monotónnosti nebezpečně balancujícího večera definovala hudební jazyk a posluchačskou atmosféru: vzlykavě táhlým unisono tónům smyčcových nástrojů kontrastovaly tempově zběsilé pasáže, v nichž měl sólista v první polovině večera občas problémy v nejvyšší poloze. Jak však úvodem večera upozornila koncertní mistryně, Coinův křehký nástroj z dílny neapolského houslaře Alessandra Cagliana z roku 1720 nemohl být pro vybraný repertoár zvolen autentičtěji.

Z kompoziční dílny Francesca Duranteho (1684–1755) zazněly hned dva koncerty, nejprve Koncert g-moll č. 2 a ve druhé polovině večera příznačně nazvaný Koncert A dur č. 8 „La Pazzia“ („Šílenství“). Neustálé střídání temp ve vstupní větě „šíleného“ koncertu a poutavá violová sóla Dagmar Valentové a Eleny Machové se publiku snadno vryla pod kůží a do paměti. Právě tato kompozice byla pro mě posluchačským objevem večera a rozhodně bych si ji přál opět a brzy slyšet. V Duranteho stínu alespoň pro mě zaostal opět čtyřvětý Koncert f moll Leonarda Lea (1694–1744). Závěrem večera, během něhož se „autenticky“ aplaudovalo i mezi větami, zazněl Koncert G dur Nicoly Porpora (1686–1768), který i tímto dílem potvrdil pověst kantabilního mistra křehce jímavých melodií. V jeho díle již byl přítomen hudební svět raného Haydna, Porporova žáka, který svůj první violoncellový koncert zkomponoval ještě za Porporova života.

Obavy z dramaturgicky monotónního života zažehnal živelný a technicky bezchybný doprovod souboru AD HOC a během večera stále suverénnější výkon Coinův. Setkání se skromnou hvězdou autentické scény se pro přítomné publikum proměnilo v gurmánský večer s neapolskou kuchyní o pěti chodech, plnou chutí, barev a vůní, které se střídaly v dech beroucím tempu a kulinářském provedení. Svatováclavský festival rozhodně neztrácí dech, ani ambice, což dokázal touto opulentní hudební hostinou o prvním podzimním víkendu. Když už na festivalu hostovali mistři barokní kuchyně Kuijken a Coin, snad se ještě festivalové publikum dočká legendárních umělců Herrewegheho či Savalla. Anebo alespoň smyčcového kvarteta Quatuor Mosaïques, v němž Coin usedá u violoncella s kolegy z Concentus musicus Wien.

The post První podzimní večer zalitý neapolským sluncem appeared first on Hudební výlety.

„Bylo velmi inspirativní slyšet, jak Pavel Haas Quartet chápe výstavbu Sukovy Meditace v širším kontextu celé skladby.“

„Někdy se i chyba může stát příjemnou odbočkou, která umělce a publikum více semkne.“

Pavel Haas Quartet je často zmiňován jako jedno z deseti nejlepších smyčcových kvartet světa. Strhující provedení a precizní interpretace se u tohoto souboru protíná se čtyřmi individualitami. Pro svůj koncert na Svatováclavském hudebním festivalu Pavel Haas Quartet zvolil kompozice od Josefa Suka, Ericha Wolfganga Korngolda a Antonína Dvořáka. Evangelický kostel v Albrechticích navštívilo generačně různorodé publikum, ohlas koncertu byl však jednomyslný.

Do Albrechtic vede jedna z cest přes Stonavu. Narodil se v ní barytonista Klement Słowioczek, který odešel před nedávnem ve věku 77 let. Život připravuje někdy zvláštní náhody. Pohřeb skvělého českého umělce začínal ve stejnou dobu jako koncert Pavel Haas Quartet. Bohužel nelze být na dvou místech najednou, ale v myšlenkách jsem k dlouholetému sólistovi Komické opery v Berlíně došel mnohokrát…

Evangelický kostel v Albrechticích je moderní stavba po částečné rekonstrukci. Nové podlahy, svěží interiér a teplo. Žádný chlad vzletných katedrál a chrámů, ale příjemně prosluněné místo k odpolednímu koncertu. Pavel Haas Quartet zahájil Meditací na staročeský chorál Svatý Václave, op. 35 Josefa Suka. Dvořákův zeť Suk byl zázračný talent a jeden z největších melodiků české hudby. Jeho meditativní kompozici kvarteto rozeznělo s delikátní péčí a mistrnou souhrou jako dílo plné podzimních barev. Jako skladbu, která se neholedbá rychlým vzplanutím, ale hoří pevným a jistým plamenem plným odhodlání a vnitřní síly. Bylo velmi inspirativní slyšet, jak Pavel Haas Quartet chápe výstavbu Sukovy Meditace v širším kontextu celé skladby. Jak šetří s dynamikou ve prospěch společně vykroužených linií. Melodická stránka a její empatické i přesné ztvárnění zanechaly v publiku hned první skladbou hluboký dojem.

Samozřejmá invence byla vlastní také Erichu Wolfgangu Korngoldovi. Brněnský rodák se podobně jako Antonín Dvořák prosadil v Americe, kde se jeho doménou stala filmová hudba. Často se pro filmové úspěchy zapomíná na to, že tito kumštýři psali také jiné báječné skladby. Přesně to je případ Korngolda, jehož Smyčcový kvartet č. 3 D dur, op. 34 si Pavel Haas Quartet vzal na mušku. S jakým výsledkem? Jako byste si pustili dobrodružný film se strhujícím příběhem a dramatickým rozuzlením. Korngold se mohl ve své kompozici spolehnout na suverénní skladatelské řemeslo, ale využil také postupy filmové narace. Techniku rychlých střihů, nečekané zvraty, dramatická překvapení a odbočky, to vše ve skvělém načasování představil Pavel Haas Quartet. Ačkoli to vypadá a zní jednoduše, bylo zřejmé, že kvartet je interpretačně náročný. Vyznění bylo ovšem náramné!

Poslední skladba koncertu patřila Antonínu Dvořákovi. Smyčcový kvartet č. 11 C dur, op. 61 je dalším důvodem, proč si k tomuto geniálnímu tvůrci stále otevírat dveře. Dvořákova komorní hudba je jako studánka plná osvěžující čisté vody. Ačkoli se skladatel vědomě vzdal snahy o slovanský či český kolorit, kvartet C dur je plný melodických nápadů, které si najdou přímou cestu do srdce. V podání Pavel Haas Quartet dílo vyznělo vášnivě, s prudkou spalující živočišností, kterou je možné prožít jedině osobním kontaktem.

Pavel Haas Quartet odehrál skvělý koncert. Co se týče souhry a intenzity výrazu, není mu v českých luzích a hájích rovno. Není divu, že právě tento soubor je už drahnou řádku let nejžádanějším tuzemským kvartetem v zahraničí. Jeho pravidelné hostování na Svatováclavském hudebním festivalu je výsledkem mimořádných manažerských dovedností jeho ředitele Igora Františáka. Koncert měl také nečekanou událost, která naznačila, že chyby jsou bez předsudků a přehánění vlastní všem, i těm nejlepším. Houslistka Veronika Jarůšková si omylem místo druhé skladby na notový stojan nachystala poslední dílo a všimla si toho až po zahrání prvních tónů… Vznikla úsměvná situace, která koncert nečekaně odlehčila. Někdy se i chyba může stát příjemnou odbočkou, která umělce a publikum propojí a semkne.

The post Strhující Pavel Haas Quartet na Svatováclavském hudebním festivalu potvrdil své výsadní postavení appeared first on Hudební výlety.

Collegium 1704 v čele s Václavem Luksem zavítal na letošní Svatováclavský hudební festival již podruhé, tentokrát v komornějším instrumentálním obsazení, zato posilněn dvěma klávesovými nástroji – cembalem a varhanním pozitivem. K oběma v průběhu koncertu usedal Václav Luks, aby během hry zároveň s lehkostí řídil tep celého ansámblu, který jako vždy hrál naprosto skvěle.

Hlavním a jediným jmenovatelem celého koncertu byl tentokrát barokní skladatel Antonio Vivaldi. Z díla tohoto italského génia z přelomu 17. a 18. století, zároveň vynikajícího houslisty, který po sobě zanechal řadu instrumentálních i vokálních skladeb, byly jako těžiště nedělního programu zvoleny dvě nejznámější vokální chrámové skladby – Stabat Mater a Nisi Dominus. Pěveckou hvězdou večera, jež se ujala jejich interpretace, byla Lucile Richardot, francouzská mezzosopranistka, zaměřující se na mezinárodních pódiích na provádění staré hudby i moderního repertoáru.

V první části koncertu zazněla v jejím podání skladba Stabat Mater určená pro nižší ženský hlas. Toto originální zpracování, zkomponované Vivaldim v roce 1712 pro farnost kostela Santa Maria della Pace v Brescii, se vyznačuje pravidelnou stavbou a skrytou symbolikou čísla tři. Bolestnou melancholii, jež prokvétala ve zpěvaččině hlasu, krásně rozeznívala tónina f moll, v níž je tato skladba napsána. Kromě závěrečného Amen se jednotlivé uzavřené části odvíjely v pozvolném tempu legátových frází, které Lucile Richardot vycizelovala do nejjemnějších pianissim.

Druhou a závěrečnou vokální skladbou večera byl zhudebněný žalm Nisi Dominus. Také v něm zpěvačka, dokonale ovládající svůj dech, s nadhledem odvíjela hedvábnou linku svého hlasu, do které měkce a jakoby mimochodem rozsévala náročné koloratury s instrumentální přesností. V tomto duchu vyzněla okouzlující lyrická árie Cum dederit, jež se odvíjela v jemné komunikaci s instrumentálním doprovodem, stejně jako část Gloria Patri, v níž napsal Vivaldi nádherný part pro sólovou violu d’amore.

Z Vivaldiho instrumentálních skladeb zařadilo Collegium 1704 v úvodu koncertu třívětou Sinfonii italského typu s kontrastními větami (Allegro – Andante – Presto), kterou zkomponoval jako předehru ke své opeře Arsilda, regina di Ponto. Druhý instrumentální vstup, který tvořil předěl mezi pěveckými skladbami, patřil Concertu in g per archi, jenž je tzv. „ripieno concerto“, koncertem bez sólových nástrojů, vyznačujícím se variabilitou detailně propracovaných kontrapunktických technik. Instrumentální vstupy velmi efektně odlehčovaly tíhu sdělení vokálních partů, přičemž zvuk komorního orchestru, jak je již u Collegia 1704 zvykem, byl precizní, místy až průzračný, vyrovnaný v tutti i v komorních místech. Také rozhodnutí Václava Lukse ujmout se hry bassa continua, během níž decentně dirigoval celý ansámbl, byl pro celek velice přínosný, neboť umožnil větší intimitu produkce.

Lucile Richardot a Collegium 1704 připravili posluchačům v dokonalé souhře nádherný produchovnělý podvečer, v němž představili Vivaldiho jako skladatele tíživě niterných i jásavě odlehčených skladeb.

The post Lucile Richardot a Collegium 1704: Vybroušený projev a instrumentální propracovanost appeared first on Hudební výlety.